„Teď kam s ním, aby ho Jiřík nenašel?“ Vyndavám půlku ledničky, upravuji fochy tak, aby se tam dort vešel, dávám dort do boxu na dort, celé to balím do starých ručníků, aby nebylo vidět, co je uvnitř, a zasouvám do ledničky. Do ledničky skládám i to, co jsem předtím vyndala. „Hmm, to mu dojde, že je to překvapení na zítřek.“ Volám sousedovi, zda bych dort mohla dát k němu do ledničky. Nezvedá to. „Kam já to dám…“ „Na terasu.“ „Tam ale může foukat a pršet a Bůh ví, co se s tím může stát.“ „HA, box na zahradnické potřeby na terase!!!“ V telefonu kontroluji počasí. Přes noc k nule, zítra dopoledne do 7 °C. „Jo, Joo!!“ Vítězoslavně běžím přerovnat obsah jednoho z velkých boxů na zahrádkářské věci. Otvírám víko a vytvářím prostor pro dort. Květináče, misky a hnojiva mě neposlouchají a padají do vytvořeného prostoru. „No tak, no taaak,“ rovnám je, kam patří. A už usazuji dort. Sesouvá se dozadu … doprava… „Jo, konečně.“ Zavřu víko a ještě chvilku poslouchám, jestli se zase nesesune. Drží.
Myju nádobí. Utírám nádobí. Uklízím nádobí. Uklízím všechno. „Nezůstane tu po tom ani stopa!“ opakuji si pro sebe slova, když horlivě utírám podlahu. „Haaaaaaaa, uffffffffff,“ hotovo. Konečně pohoda, relax. Mám dost času. „Tak ještě udělám játra s rýží a budeme mít večeři,“ raduji se. „Večeře bude také překvapení!“ Přípravy na divadlo začínají v 17 hod. Po půl 6. přichází Jiřík a překvapeně a moc rád si nandá večeři.